Co by měla obsahovat dokumentace k transferovým cenám
Každý poplatník, který uskutečňuje transakce v rámci skupiny, by se měl s ohledem na ustanovení § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů snažit stanovit ceny realizované mezi spojenými osobami ve shodě s principem tržního odstupu, se zohledněním informací rozumně přístupných v čase stanovení těchto cen. Povinností poplatníka je přitom v rámci prokazování tvrzené daně dostatečně doložit, jak byly tyto ceny vytvořeny a zda by byly vytvořeny stejně i v případě jejich sjednání mezi dvěma nezávislými podniky.
Je dokumentace k transferovým cenám povinná?
Přestože s ohledem na tuzemskou legislativu není (na rozdíl od jiných zemí) zpracování dokumentace k transferovým cenám povinné, tato může představovat žádoucí důkazní prostředek v rámci daňového řízení, aby bylo zabráněno potenciálním fatálním doměrkům ze strany správce daně s ohledem na neunesení důkazního břemene ve vztahu k prokázání obvyklosti sjednaných cen v transakcích realizovaných mezi spojenými osobami.
V praxi se často setkáváme s argumenty poplatníka, že transakce jsou uskutečňovány pouze mezi tuzemskými osobami, kdy nemá smysl přikládat transferovým cenám vysokou důležitost, neboť zdanitelný výnos jedné ze stran představuje zpravidla daňový náklad u protistrany. Nicméně je potřeba brát v potaz, že dodatečně doměřená daň z titulu chybějícího výnosu s sebou nese zároveň příslušenství daně, které na straně příjemce nebude v žádném případě představovat daňový náklad.
Jiná častá komplikace dále nastává v situaci, kdy správce daně doměří daň jednomu poplatníkovi ze skupiny, a druhý poplatník, který dané plnění přijal, si již tento dodatečný náklad neuplatní, jelikož u něj došlo k tzv. prekluzi – lhůta pro stanovení daně již marně uplynula.
Oba uvedené reálné scénáře plynoucí z titulu nedostatečného vyhodnocení rizik plynoucích z transferových cen pak mohou mít výrazné dopady na výkon podnikatelské činnosti daňového subjektu.
Rozdíl mezi základní a lokální dokumentací
V rámci nadnárodních korporací se lze často setkat s tzv. Masterfile dokumentací, tj. základní dokumentací na úrovní skupiny, která je v zásadě koncipována šířeji a nemusí být vždy plně využitelná pro případnou kontrolu převodních cen s ohledem na tuzemské předpisy. Je tedy žádoucí, aby každý podnik ve skupině navíc disponoval připravenou dokumentaci specifickou pro konkrétní zemi (tzn. Localfile), požadovanou členským státem v místě jeho rezidence.
Náležitosti dokumentace
Z hlediska historického kontextu došlo v průběhu let na úrovni EU prostřednictvím Kodexu chování ohledně dokumentace v oblasti převodních cen mezi sdruženými podniky v Evropské unii k vytvoření harmonizovaných požadavků na dokumentaci v oblasti tvorby transferových cen, přičemž tyto požadavky byly řadou států EU akceptovány a implementovány v rámci lokálních legislativ (v České republice zejména prostřednictvím méně formálně právně závazného Pokynu D-334).
Stěžejní části, které by měla řádně vyhotovená dokumentace k transferovým cenám obsahovat v návaznosti na tuzemské podmínky:
1. podrobný popis jednotlivých společností, mezi nimiž jsou realizovány jednotlivé transakce, včetně jejich podnikatelské činnosti i strategie,
2. popis obchodních transakcí, v jejichž rámci vystupuje daná entita, včetně rozsahu a průběhu transakcí, fakturačního toku,
3. makroekonomická a odvětvová analýza trhu,
4. funkční a riziková analýza - stěžejní část dokumentace, jejímž výsledkem je výběr testované strany, pro kterou je zpravidla stanovována obvyklá cena či úroveň ziskovosti; zahrnuje popis vykonávaných funkcí, rizik nesených jednotlivými zúčastněnými subjekty; brány jsou v potaz smluvní podmínky, ekonomické okolnosti i zvláštní obchodní strategie,
5. princip stanovení ceny a výběr vhodné metody transferových cen vč. zdůvodnění uplatnění konkrétní metody,
6. benchmarková analýza s ohledem na výběr vhodné metody – prostřednictvím komerčních aj. databází – nejčastěji TP Catalyst (Orbis), RoyaltySource, RoyaltyStat aj.
Vzhledem ke skutečnosti, že zejména bod 4 (funkční a riziková analýza) může být pro poplatníky problematický, doporučujeme minimálně tuto část konzultovat s daňovým poradcem či nejlépe zároveň odborníkem v oblasti transferových cen. Vzhledem ke skutečnosti, že přístup k jednotlivým komerčním databázím sloužícím pro zpracování benchmarkových analýz (viz bod 6) může být pro poplatníka problematický a finančně nákladný, rovněž v tomto případě je žádoucí přenechat tvorbu dokumentace na odborníka z této oblasti.
Naše společnost má nejen s touto problematikou bohaté zkušenosti. Proto nás neváhejte v rámci požadavku na převodní ceny kontaktovat.
